Život v Nepálu: náctileté dívky mají už i čtyři děti, domácí násilí se tají


Před pěti lety postihlo Nepál zemětřesení, při kterém zahynulo devět tisíc lidí a statisíce dalších přišly o domov. „Nepál leží na velmi aktivním tektonickém podloží, ale zemětřesní v roce 2015 a následné otřesy byly ve své škále a intenzitě výjimečné. Poslední takto velké zemětřesení Nepál postihlo ve třicátých letech, takže skoro před sto lety. Seismologové ovšem přibližně patnáct let předtím varovali, že by mělo takové velké zemětřesení přijít,“ říká Jakub Smutný, vedoucí mise Člověka v tísni v Nepálu.

A seismologové měli pravdu. Zemětřesení o síle 7,8 Richterovy stupnice zničilo téměř 600 000 budov a dalších 280 000 domů bylo poškozeno. Spousta rodin musela opustit své vesnice a lidé žili v táborech pro vnitřní uprchlíky, kde často nebyla dostatečná hygiena. Hned po katastrofě v Nepálu začala pracovat právě nezisková organizace Člověk v tísni a pomáhá tam i dnes. S její pomocí se podařilo opravit na 125 kilometrů horských cest, poskytla práci téměř čtyřem tisícovkám lidí a více než třem tisícům dětí připravila workshopy o bezpečnosti a zdraví. Zároveň pomohla s relokací více než 2400 rodin z území ohrožených sesuvy půdy a pomohla i se stavbou nebo rekonstrukcí domů.

Lidé potřebovali jakoukoli střechu nad hlavou

„Primárně se snažíme nejdříve pomoci těm, které daná katastrofa zasáhla nejvíce. Nejdříve je vždycky nutné určit, co je v daný okamžik nejvíce potřeba, a stanovit si priority. Podle toho pak zjistíme, kdo pomoc potřebuje nejvíce. Takové katastrofy jako bylo zemětřesení v Nepálu, ale obvykle postihnou mnohem více lidí, než dokáže pomoc zvenku pokrýt. Nejvíce postižené jsou rodiny ze socioekonomicky nejslabších poměrů, které nemají žádné vlastní prostředky na stavbu nových obydlí nebo na obnovu svých zdrojů obživy v případě, že kvůli katastrofě přijdou o ornou půdu nebo dobytek,“ vysvětluje Jakub Smutný.

„V případě nepálského zemětřesení bylo nutné rychle postavit provizorní příbytky z dek, ocelových plechů, kamenů na upevnění a čehokoliv dalšího, co se naskytlo. K neštěstí tehdy došlo těsně před každoročními monzuny, takže lidé potřebovali ze všeho nejdříve střechu nad hlavou. A samozřejmě se k těmto potřebám přidal i nedostatek potravin,“ dodává.

Člověk v tísni mohl před pěti lety začít pomáhat v Nepálu také díky dárcům, kteří přispívají do jeho Klubu přátel. „Pravidelné dary nám dávají volnost rychle jednat a zasahovat při humanitárních katastrofách, jakou bylo právě zemětřesení v Nepálu. Češi ale na Nepál dodnes nezapomněli, stále podporují naši práci na místě, například prostřednictvím Skutečného dárku Dívčí síla, který pomáhá předčasně provdaným ženám dohánět zameškané vzdělání a vzít život do svých rukou. Češi jsou obecně solidární s obětmi katastrof, aktuálně běží sbírka SOS Česko, která reaguje na krizi způsobenou koronavirem a do které už lidé přispěli 20 milionů korun,“ chválí vedoucí nepálské mise.

Některé devatenáctileté dívky už mají i čtyři děti

Rozhovor s Jakubem Smutným, vedoucím mise Člověka v tísni v Nepálu

Mnohé dívky jsou nuceny vdávat se i ve dvanácti letech.Zdroj: Člověk v tísni

Po tak ničivém zemětřesení by člověk řekl, že bude zapotřebí psychologa. Je v Nepálu taková pomoc dostupná?
Funguje tu pár organizací, které poskytují psychologickou pomoc zdarma a také po telefonu. U mnoha komunit, hlavně v Himálaji, je ovšem problematický dosah signálu. A epicentrum zemětřesení bylo právě v regionu Gorkha, jehož severní část patří k jedněm z nejodlehlejších.

Pomáháte lidem se stěhováním do bezpečných oblastí, kde nehrozí sesuvy půdy. Je možné jen tak někde zůstat, aniž byste si museli koupit pozemek?
Dočasně ano, jak tomu bylo hned po zemětřesení, kdy vznikla velká skupina takzvaných vnitřních uprchlíků, kteří se stěhovali z horských oblastí do nížin, kde tolik nehrozily sesuvy půdy. Z dlouhodobého hlediska je to ale samozřejmě problém, protože běžně dochází k pozemkovým sporům a pro hodně lidí, které zemětřesení vyhnalo z domova, bylo problematické platit v těchto dočasných kempech nájem, tak se vrátili domů. Doma ale nebezpečí sesuvů půdy přetrvávalo.

Co si mám představit pod pojmem dočasný domov?
Dočasný domov je kemp nebo komunita, kde rodiny ze strachu před lavinami přebývají, než se rozhodnou, kam půjdou dál. Jsou to většinou velice jednoduché provizorní přístřešky a často postrádají základní služby a hygienické standardy.

Kde berete materiál na stavbu a vybavení domovů?
Je více typů materiálů na stavbu domů. Železné tyče, cement a cihly se vyrábějí ve větších městech nebo jsou dováženy z Indie a do odlehlejších míst se musejí přivážet. Písek, štěrk, kameny, dřevo a další lokálně dostupné materiály jsou většinou přímo na místech, kde se staví, nebo v blízkosti. K dopravě do těžko dostupných míst se využívají muly.

Po zemětřesení bylo problémem i domácí násilí na ženách a dívkách. Kde je jeho příčina?
Do jisté míry je to společností, která je velmi konzervativní a patriarchální. Dále je to dáno složitými společenskými normami a pravidly, které jsou zde zakořeněny po dlouhá staletí. Každá katastrofa pravděpodobnost domácího násilí zvyšuje. Problém je také velmi nízká míra nahlašování domácího násilí. Některé ženy, se kterými pracujeme, nám třeba řekly, že násilí nechtěly nahlašovat, protože by pak policie jejich manžely zavřela. Tím by rodina přišla o jediný zdroj obživy, takže raději volí cestu tolerance.

Dívky jsou nuceny vdávat se i ve dvanácti letech. Je to v Nepálu legální?
Legální věk je 18 let, ale praxe je na hodně místech bohužel jiná.

Kdo má z takových sňatků prospěch?
Obvykle rodina dívky, která se má vdávat, protože dostane od ženicha věno. V Nepálu je nepsaný zákon, že po sňatku dívka opustí svůj rodný dům a přestěhuje se do rodiny ženicha. Pro mnoho chudých rodin je bohužel volba předčasného sňatku schůdná i proto, že doma nebude tolik „hladových krků“.

Jaký život obvykle čeká takovou nezletilou nevěstu?
V jižním Nepálu blízko indických hranic, kde pracujeme, mají dívky často zakázáno vycházet na veřejnost samy bez manžela. Zpravidla také brzy otěhotní a očekává se, že budou pomáhat v manželově domácnosti. Známe i pár případů, kdy dívky ve věku 19 let mají již čtyři děti.

Zmiňujete i obchodování s lidmi. Jak to konkrétně probíhá?
To je často spojeno s chudobou. Dívkám a chlapcům je slíbeno, že někde dostanou práci, což jim schválí rodina, a pašeráci je pak převezou buď do Káthmándú, nebo ještě častěji mimo Nepál, většinou do Indie.

Pořádáte i různé osvětové workshopy, co je jejich náplní?
Snažíme se probírat s lidmi různá témata, která jsou důležitá pro jejich ochranu a informovanost. Týká se to například domácího násilí, správných hygienických návyků a podobně.

Jaký vlastně je životní standard lidí v Nepálu?
Nepál je jedna z nejchudších zemí v Asii i na světě. Asi tři miliony lidí trpí chronickým nedostatkem potravin a zhruba čtvrtina z 30 milionů žije pod hranicí chudoby.

Jsou domácnosti napojené na elektřinu, vodovod a kanalizaci výjimkou?
Přístup k elektřině se v posledních letech rozšířil a vláda ji poskytuje odlehlým komunitám zdarma. Systém vodovodních potrubí, jaký známe z Evropy, v Nepálu neexistuje. Pokud máte vlastní studnu, patříte mezi malou skupinu populace, která nemusí chodit pro vodu do komunitních studen nebo k prameni. Nejchudší rodiny berou vodu ze špinavých řek nebo jsou závislé na cisternách s vodou.

Existuje tam něco jako společenská smetánka? Lidé s rychlými auty, luxusními domy s bazénem a podobně?
Jako ve většině rozvojových zemí je i v Nepálu úzká skupinka velmi bohatých lidí. Občas vidíte na ulicích Káthmándú na chodníku žebrající matku se třemi malými dětmi, které pomalu nemají ani oblečení, a vedle nich projede nejnovější Mercedes.

Co je v Nepálu hlavním zdrojem obživy?
Hlavně zemědělství. 30 procent státního rozpočtu pochází z peněz, které zhruba tři miliony Nepálců, kteří pracují po světě, posílají zpět svým rodinám.

Dají se ještě vymyslet i nějaké nové zdroje?
Nepál má velký potenciál v turismu, vodních elektrárnách a zpracovatelském průmyslu. Velký problém je ale málo rozvinutá infrastruktura, korupce a obchodní závislost na Indii.

Odkud získáváte znalosti o místních zvyklostech?
To je dáno tím, že zaměstnáváme vesměs místní lidi, kteří kontextu samozřejmě velmi dobře rozumějí a mají potřebné dovednosti, kvalifikaci a zkušenosti z řízení projektů jak po administrativní, tak i po kulturní a společenské stránce.

Spolupracujete při vašich aktivitách s místními úřady?
S úřady samozřejmě spolupracovat musíme a občas to může být zdlouhavé a vyčerpávající, zejména kvůli velké míře byrokracie a papírování.

Pět let Člověka v tísni v Nepálu

· 14 320 domácnostem poskytl materiály a technickou podporu, aby si mohly postavit dočasné domovy

· 10 623 domácností dostalo potřebné věci, jako matrace, přikrývky či solární lampy

· 3183 dětí se zúčastnilo jeho workshopů zaměřených na zdraví a bezpečnost

· 889 lidí se zúčastnilo workshopů a seminářů zaměřených na zvýšení povědomí o ochraně žen a o možnostech zvýšení bezpečnosti

· pomohl opravit 125,5 kilometru horských cest

· 3914 domácností získalo zaměstnání díky výstavbě nových stezek

· 200 dospívajících maminek bylo podpořeno v rámci programu mHealth, který posiluje duševní zdraví a zaměřuje se i na preventivní péči

· 400 žen se zúčastnilo kurzů pletení a 300 domácností obnovilo svůj zdroj obživy

· 1600 rodinám pomohl postavit či opravit domy odolné proti zemětřesení

· 1709 dívkám zajistil hodiny čtení, psaní a matematiky

· 2428 domácnostem pomohl přestěhovat se na bezpečnější místa z oblastí, kde dochází k nebezpečným sesuvům půdy




Zdroj: Denik.cz – Magazín … (celý článek zde) –>>

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *