Večer tříkrálový — Česká televize


00:00:12(zpěv)

00:00:13Já povím vám příběh teď,

00:00:18co jednou se stal,

00:00:21když vítr dul

00:00:25a déšť se myl…

00:00:30Ať vesele zní, jak život si hrál,

00:00:37když déšť a vítr zesílil

00:00:45Kdysi v tříkrálové noci,
ať chcete či ne,

00:00:50na palubě lodi jménem Messalina

00:00:53sešla se společnost svátečně
oblečena k maškarádě

00:00:57a každý zpíval o překot
co se mu právě líbilo.

00:01:01Okouzleně se bavili
dvěma mladičkými dvojčaty.

00:01:05-(zpívají)
-Ó milko nádherná, kde právě vězíš?

00:01:09Láska se probouzí
a ty o tom nevíš!

00:01:16-Chceš zpívat sopránem ale i…
-Basem!

00:01:21Chceš zpívat sopránem, ale i…

00:01:24Báááásem!

00:01:45(na moři hřmí)

00:01:51Bouřka sílí
a sráží loď z její dráhy.

00:01:55Zachraň se každý,
komu život drahý!

00:02:18Je těžké rozhodnout,
co vzít, co nechat…

00:02:23Bratr a sestra, siroty od chvíle,
kdy opustil je otec.

00:02:28Milují se však navzájem
a jsou sami v širém světě.

00:02:32(hrom)

00:03:40Nad nimi se zavřela hlubina i loď,
jež tone.

00:03:45Tak krutě rozdělila to,
co rozdělit se nikdy nemělo!

00:04:47Kde se to nacházíme, přátelé?

00:04:51Tady jsme v Ilyrii, slečno.

00:04:54Co mám hledat v Ilyrii, pane?

00:04:59Bratr je už v Elysiu.

00:05:13-Ne… Že přece neutonul…?
-Drahá slečno Violo,

00:05:17jen zázrakem
jste byla zachráněna vy sama!

00:05:22Můj drahý bratr…!

00:05:28Sebastiáne…!

00:05:31Sebastiáne!

00:05:34Slečno, no tak!

00:05:38(ržání koní)

00:05:59Válčí tu jejich obchodníci
s našimi, často se půtky řeší krví!

00:06:05Raději ať nás tady neobjeví!

00:07:02-Kdo tady vládne?
-Vévoda Orsin.

00:07:08Otec o něm často mluvil.

00:07:12-Tenkrát byl svobodný.
-To je i dnes.

00:07:16Alespoň kdysi ještě býval. Na jeho
dvůr prý žena léta nevkročila!

00:07:20Až před měsícem se zamiloval
do překrásné Olivie.

00:07:50(pláč)

00:07:56-Kdo je ta žena?
-To je ta Olivie,

00:08:00dcera hraběte,
který zesnul už dobře před rokem.

00:08:04Za čas navždy odešel i její bratr.

00:08:10A právě z lásky k němu odpřisáhla,
že nepohlédne okem na muže.

00:08:18Jak moc bych chtěla Olivii sloužit!

00:08:21To bude těžké, slečno. Ta dáma
k sobě totiž nikoho nepřijímá.

00:08:26Dokonce ani vévodu!

00:08:34Prosím tě,

00:08:36musíš zatajit mé přestrojení,
ať zvolím jakýkoliv způsob!

00:08:40Chci sloužit vévodovi. Víš co?
Představím se mu jako hoch!

00:08:45Nelam si nad tím hlavu,
vždyť umím zpívat,

00:08:49hovořím tolika jazyky hudby,
stanu se jeho cenným služebníkem.

00:08:55Děkuji ti!

00:09:04Intersonic uvádí

00:10:30Večer tříkrálový
aneb cokoli chcete

00:10:47(hra na klavír)

00:11:16Jestliže se láska živí hudbou,
pak hrajte dál.

00:11:20Až přesytí mě hloupý lásky vznět,

00:11:26pak věřte, že rád opustím
tenhle krutý svět.

00:11:33Navždy.

00:11:36(hra na klavír pokračuje)

00:11:58Tu větu znova!

00:12:01Ten tón! Umírám.

00:12:05V proletu nad mým sluchem,
jak sladký vánek z jihu,

00:12:09když vdechl jemnou vůni fialek
a dal nám jejich dech…

00:12:15(pokračuje ve hře)

00:12:30Už dost!

00:12:35Už ani zvuk!

00:12:38Tohle už nezní
tak líbezně jako předtím.

00:12:44-Mluv, co vzkazuje mi Olivie?
-Můj pane, nesměl jsem vstoupit!

00:12:50Jen její komorná mi dala odpověď.

00:12:53Chci 7 let, ten celý dlouhý čas,

00:12:57lásku k bratrovi živit a hýčkat
v živé paměti jako řeholnice.

00:13:03Chci 7 let. Ten celý dlouhý čas
lásku k bratrovi živit a hýčkat…

00:13:12Má srdce, které je zaplaveno něhou.

00:13:14Škoda, že dluh své lásky
splácí jenom bratr.

00:13:21Můj pane…!

00:13:24Vévodo!

00:13:48Přichází vévoda!

00:13:51-Kdo viděl Cesaria?
-Jsem vám k službám, pane!

00:13:55Cesario!

00:14:09Teď víš už o tom téměř vše.

00:14:12Já otevřel ti knihu
nejtajnějších zákoutí svého srdce.

00:14:18Prosím tě, hochu, dojdi k ní
a žádej o přijetí.

00:14:22Postav se u dveří a řekní jí, žes
vrostl do země, dokud tě nepřijme.

00:14:27Pane, je-li sklíčena krutým žalem,
jak se říká, nepřijme mě nikdy!

00:14:32Buď hlučný, vykašli se na dvornost!

00:14:35Když s ní budu mluvit, co pak?

00:14:38Povíš jí přece o mé horoucí lásce!
S chutí předveď jí můj žal.

00:14:43-Od mladé duše vše přijme líp.
-O tom já pochybuji, pane.

00:14:48Věř tomu, hochu. Lhal by každý,

00:14:51kdo chtěl by tvrdit, že ty jsi muž.

00:14:54Diana nemá sladší rty
a rudé jako rubín.

00:14:58Tvůj útlý krk
hovoří ženským hlasem!

00:15:01Zní zvučně, zdravě,
ve všem mi připomíná ženu!

00:15:16Vím, že tvůj osud
předurčen je právě k této úloze.

00:15:26Vy tři
anebo čtyři budete průvodci!

00:16:29Ne, ne!

00:16:49Ó, věřte mi, pane Tobiáši,

00:16:52musíte v noci chodit domů dříve!

00:16:58To hýření a pití
vás dozajista zničí!

00:17:01Má paní říkala to právě včera.

00:17:06A co ten blázen rytíř,
co jste ho přivedl na námluvy?!

00:17:09Co? Pan Ondřej Třasořitka?
Je to muž jako každý tady v Ilyrii!

00:17:14Má roční důchod třicet tisíc!

00:17:17Hovoří 4 jazyky slovo za slovem
a všechno bez knížek!

00:17:21Je to blázen! Drbna v kalhotách.
Kdyby netrpěl zbabělostí…

00:17:25Pan Tobiáš Škytka!

00:17:29Pan Ondřej Třasořitka!

00:17:32-Jak se daří, vzácný pane Škytko?
-Dík, Ondřeji!

00:17:38-Bůh vám žehnej.
-I vám, pane!

00:17:41Rytíři, to je Marie Natřijíto,
komorná mé neteře.

00:17:45Ó, ta dobrá žena?

00:17:48-Rád bych vás poznal.
-Jmenuji se Marie, pane.

00:17:52Slečno Marie Natřijíto!

00:17:57Natřijíto, znamená přistup k ní,
popadni ji, namluv si ji

00:18:03-a zmocni se jí!
-Nashle, pánové!

00:18:07Znamená to i přístupná?

00:18:12Rytíři, jakživ jsem tě neviděl
v tak poníženém postavení!

00:18:17Rád bych věděl, proč si má neteř
tak bere k srdci smrt mého bratra!

00:18:23Takový zármutek
je nepřítelem života!

00:18:26Odjedu domů zítra, pane Tobiáši.

00:18:29-Pourqui, drahý rytíři?
-Co je to “pourqui?

00:18:34Odjet či neodjet?

00:18:36Že jsem nevěnoval více času
jazykům, než šermování a tanci!

00:18:40Proč jsem se nevěnoval vědění?!

00:18:43-V pořádku!
-Prostě zítra jedu domů, pane!

00:18:47Vaše neteř se neukáže a pokud ano,
pak vsadím 4:1, že o mne nestojí.

00:18:53Ona nechce vévodu!
Nechce se provdat do vyššího stavu.

00:18:57Slyšel jsem ji přísahat!
Stále máš naději, brachu!

00:19:02Zůstanu o měsíc déle! Pokud jde
o zábavu, jsem pravý světák!

00:19:07Masky a šaškování,
v tom vždycky vynikám!

00:19:10Takže
ve špumprnáglích vynikáte, rytíři?

00:19:14Skáču jako laň. Myslím, že v tanci
dokážu, co jiný správný muž.

00:19:20(hraje na klavír)

00:19:25Proč by ses s těmito věcmi tajil?
Proč bys měl skrývat tyto dary?!

00:19:32Proč nejdeš do kostela?

00:19:36Krokem gardisty a zpátky!

00:19:41Teď přitančíš s mazurkou!

00:19:43Máš snad skrývat svoji statečnost?!
Výborně!

00:20:23Má paní
tě dá oběsit za ty tvé toulky!

00:20:26Lepší dobrá oprátka nežli zlá žena.

00:20:29-Povím ti, kde to přísloví vzniklo.
-Kde, má dobrá panno?

00:20:33-Ve válce!
-Bůh dal moudrost těm,

00:20:36kteří ji mají a bláznům dopřává
užívat svůj talent.

00:20:45-Ty už ses rozhodl?
-Já se pojistil nadvakrát.

00:20:50Praskne 1 poutko, 2. drží.
Prasknou obě a spadnou ti kalhoty!

00:20:54Výborně!

00:20:59Kdyby pan Tobiáš přestal pít, byla
bys vtipný kus masa, jako jiné!

00:21:03Mlč už, ty darebo!
Už ani muk!

00:21:14(hra na varhany)

00:22:02-Žehnej ti Bůh, slečno!
-Odveďte toho blázna!

00:22:05-Neslyšels? Tak odveď slečnu!
-Nemám o tebe zájem, nudíš mě!

00:22:09-A zpustl jsi už úplně!
-Nechte mne se napravit.

00:22:13Napravím-li se, nebudu zpustlý!
Když ne, ať vyspravíte záplatu!

00:22:18Ale každá správka znamená záplatu.

00:22:21Ctnost, která chudák selže,
má za záplatu hřích!

00:22:25A hřích je záplatou ctnosti.

00:22:29Jako neřest nese v sobě neštěstí,
tak květina je krásná.

00:22:36Slečna zaháněla blázna
a proto říkám znovu:

00:22:39-Odveďte slečnu!
-Pane, řekla jsem, aby odvedli vás!

00:22:43Omyl největšího stupně, drahá.
Dokážu, že blázen jste vy!

00:22:47-Dokážeš to? -Levou rukou, madam!
-Máš možnost.

00:22:56Musím vás podrobit výslechu.
Madono!

00:23:03Má myško plná ctnosti,
odpověz mi.

00:23:07Dobrá, pane!
Ale jen z nedostatku jiné zábavy.

00:23:15-Dobrá Madono, proč truchlíš?
-Dobrý šašku, nad smrtí bratra.

00:23:21Soudím, že jeho duše sídlí v pekle.

00:23:24Vím, že jeho duše je v nebi,
blázne!

00:23:27Jste větší blázen, truchlíte-li
nad duší bratra, který je v nebi!

00:23:34Odveďte toho blázna, pánové!

00:23:37Co o něm soudíš, Malvolio?
Napravuje se?

00:23:43A…A…Ano. Bude tak činit,
dokud muka smrti s ním nezatřesou.

00:23:49Staroba, která moudré oslabuje,
vždycky blázny polepšuje.

00:23:54Kéž na vás
Bůh sešle co nejrychleji stáří,

00:23:57ať lépe prospíváte v bláznovství.

00:24:00Madam…! Madam…!

00:24:03Co tomu říkáš, Malvolio?

00:24:06Nechápu, že nalézáte zálibu
v tak prázdném lumpovi.

00:24:11Podívejte, už teď si neví rady!

00:24:14Když se mu nesmějete
a nedáte mu příležitost,

00:24:18je jak ryba.

00:24:21Vaše ješitnost je chorobná,
Malvolio, a váš apetit úctyhodný.

00:24:26Ale šašek z povolání
vás přece nikdy neurazí,

00:24:30i kdyby se posmíval
a moudrý muž, byť by vás jen káral,

00:24:35-vás nedotkne se ve zlém.
-Paní…?

00:24:38U brány stojí mladík
a velice si přeje s vámi mluvit!

00:24:42-Přichází od vévody, že?
-Nevím, madam.

00:24:46Kdo z mých lidí ho tam zadržuje?

00:24:49-Pan Tobiáš.
-Ten žvaní jako pominutý.

00:24:52Jděte tam. Jde-li od hraběte,
tak stůňu! Nebo nejsem doma!

00:25:07Tak vidíte, pane,
jak vaše pitominky stárnou!

00:25:12A jak se lidem zprotivily.

00:25:24-Mluvilas, jakoby tvůj prvorozený
syn měl být šaškem! -(zvuk dveří)

00:25:29Seber se! Přichází tvůj příbuzný,
co hlavu má prázdnou jako makovici.

00:25:34Opravdu je pěkně opilý!

00:25:50-Kdo stojí u branky, strýčku?
-Cizí pán. -Ach tak…

00:25:55A jaký cizí pán?

00:25:58No, cizí takový pán…

00:26:02Čert aby vzal ty herinky!

00:26:09-Jak se máš, šašku?!
-Výborně, pane Tobiáši!

00:26:15Strýčku, jak jste se mohl spustit
už takhle poránu?

00:26:19Spustit se?!
To já nenávidím, spouštět se!

00:26:26-Tam u vrátek je pán.
-Zajímá mě, kdo je to.

00:26:32Ať třeba ďábel, mně je to fuk!

00:26:37Na mou duši je to tak!

00:26:41Je to tak!

00:27:05Komu se opilec podobá?

00:27:08Utopenci, bláznu i šílenci.

00:27:12Jediným douškem mu přeskočí,

00:27:14po druhém zešílí
a třetím se utopí.

00:27:18Pak zajdi za ohledavačem mrtvol.

00:27:23Strýc se topí.

00:27:35Slečno, ten mladík přísahá,
že musí mluvit jenom s vámi.

00:27:39-Řekl jsme mu, že stůněte, spíte!
-Že s ním nepromluvím ani slovo!

00:27:43To jsem mu říkal.
Prý bude stát u vrat jak na stráži,

00:27:47ale že s vámi promluví.

00:27:49-Jakého je rodu?
-Mužského, tuším.

00:27:55-Ptám se, jaké má způsoby.
-Žádné. Chce s vámi mluvit.

00:27:59Jak vypadá a kolik je mu let?

00:28:01Není dost starý na muže
a na chlapce není tak mladý.

00:28:05Nedávno
mu ještě asi teklo mléko po bradě.

00:28:11Zavolej komornou! A toho pána.

00:28:18Hej, komorná!

00:28:22Volá tě paní.

00:28:26Poslechneme si,
co vzkazuje nám pan Orsino.

00:28:32Podej mi závoj!

00:28:45(zaklepání)

00:29:07Ano… Ano…
Kde že je ta paní domu…?

00:29:12Kde je?!

00:29:16Mluvte ke mně, odpovím vám za ni!
Co si přejete?

00:29:25(zakašlání)

00:29:28Kráso zářivá, skvostná
a tak nezměrná…

00:29:33Povězte, je to paní tohoto domu?
Neznám ji.

00:29:37Nerad bych znehodnotil můj projev!
Naučit se ho…

00:29:40Odkud přicházíte?

00:29:43Ta otázka přesahuje mou úlohu.
Jste paní tohoto domu?

00:29:47-Vy jste herec?
-Nikoliv, mé čisté srdce.

00:29:51-Jste paní tohoto domu?
-Ovšem!

00:29:55-Chci pokračovat v projevu…
-Jen důležité! Chválu vám prominu.

00:30:00Toho času, než jsem jej nastudoval!
A je poetický!

00:30:03Zdá se, že až vybásněný.
Prý jste se choval nezpůsobně.

00:30:08Jste-li šílený, pak jděte.
Máte-li rozum, zkraťte to!

00:30:12Nechcete zvednout plachty, pane?
Tudy vede cesta!

00:30:16Ne, dobrá prachovko,
budu tu popojíždět o něco déle.

00:30:19-Zkroťte svého obra, slečno.
-Dopovězte svůj vzkaz!

00:30:26Ten patří jen vašemu sluchu.

00:30:29Nechci vyhlásit válku.
Má slova jsou naplněna mírem.

00:30:33Začal jste trochu drsně.
Co si přejete?

00:30:36Tu drsnost
mě naučilo zdejší uvítání.

00:30:42Kdo jsem a co si přeji?
To je jedno úplně jako panenství.

00:30:47Pro váš božský sluch,
jiní by ho znesvětili.

00:31:07Nechte nás, prosím, o samotě!

00:31:11Vyslyším to božské zjevení.

00:31:16Tak, pane, co váš text?

00:31:19-Má nejpůvabnější…,
-Uspokojivý úvod, mnohoznačný.

00:31:23-Kde máte svůj text?
-V Orsinových prsou.

00:31:26-V které kapitole jeho prsou?
-Hned v první kapitole jeho srdce.

00:31:31To už jsem četla, je to kacířství!

00:31:35Víc nemáte co říct?

00:31:38Má paní, odhalte svou tvář!

00:31:42Máte příkaz pána jednat jen s mou
tváří? Vypadl jste z konceptu.

00:31:47Ale odhrnu černou oponu
a ukážu vám obraz.

00:31:55Prosím, pane… Jak je namalován?

00:31:59Výtečně, paní!
Pokud to stvořil Bůh.

00:32:04Čisté zrno, pane.
Neublíží mu nečas ani vítr.

00:32:11Je to skutečně pravá krása!

00:32:14Jste nejkrutější na světě,
když tento půvab uložíte do hrobu

00:32:20a nenecháte světu žádnou kopii.

00:32:22Ó, pane, já nemám tak tvrdé srdce.

00:32:26Pořídím podrobný seznam své krásy.

00:32:30Všechno se zinventarizuje.

00:32:32Každá sebemenší část
octne se v závěti:

00:32:36A) dva rty docela červené,
B) dvě hnědé oči s víčky a řasami,

00:32:41C) jeden krk, jedna brada, atd.

00:32:44Jak se tak dívám,
vy jste velmi pyšná!

00:32:49I když jste ďábel, jste překrásná.

00:32:52Můj pán a můj velitel
vás miluje.

00:32:56Takovou lásku lze vyvážit
zase jen stejnou láskou.

00:32:59-Jak moc mě miluje?
-Zbožňuje vás.

00:33:03Prolévá bohaté slzy.
V jeho vzdechu burácí láska

00:33:11a hoří plamenem.

00:33:19Váš pán zná moje mínění.

00:33:22Milovat ho nemohu.

00:33:25Uznávám, že je ctnostný, vznešený,

00:33:28je boháč, je zdravý a mladý,
bez jakékoliv poskvrnky,

00:33:32sečtělý a statečný.
Ale milovat ho prostě nemohu!

00:33:36Kdybych k vám hořel láskou
jako můj pán,

00:33:39trýznivě a ve stálém umírání,

00:33:43nenašel bych
ve vašem rozhodnutí žádný smysl!

00:33:46Neporozuměl bych tomu nikdy.

00:33:48A co byste udělal?

00:33:52Postavil bych si chatrč
před vaší bránu

00:33:56a vzýval denně duši
uvězněnou ve zdech tohoto domu,

00:34:00a psal písně o své zhrzené lásce
a zpíval je hlasitě do tváře noci.

00:34:06Volal bych vaše jméno do hor,
jež ho vrací ozvěnou.

00:34:10Celý prostor by zněl vaším jménem!
Křičel bych:

00:34:14Olivie!

00:34:20Psssst!

00:34:23Nedošla byste klidu
na zemi ani na nebi,

00:34:27až by vás lítost přemohla.

00:34:30Tak to už mně stačilo.

00:34:37Z jakého jste rodu?

00:34:40Můj původ mi vyhovuje.
Mám modrou krev. Jsem šlechtic.

00:34:48Vraťte se ke svému pánovi.
Já milovat ho nemohu.

00:34:57Ať nikoho už neposílá!

00:35:01Ledaže byste přišel i tentokrát vy
a pověděl mi, jak to přijal.

00:35:06Tak buďte zdráv! Děkuji vám
za úsilí. Tohle je za námahu!

00:35:11Ponechte si to, slečno,
nejsem sluha.

00:35:14Můj pán, nikoliv já,
zaslouží si tu odplatu.

00:35:19Buďte zdráva, vy ukrutná krasavice!

00:35:26Z jakého rodu pocházíte?

00:35:29Můj rod mi vyhovuje,
mám modrou krev, jsem šlechtic.

00:35:34Ano, přísahám, že jsi.
Ne! Jen ne tak zprudka!

00:35:38Leda by ten posel byl sám pán!
Je možné nakazit se snadno morem?

00:35:43Vždyť mluví
o skvělé vlastnosti toho mladíka!

00:35:47Tane mi stále před očima
a vkrádají se do mé duše.

00:35:54Dobrá, ať je to tak.

00:35:56Pojď sem, Malvolio!

00:36:01Jsem zde, madam, k vaším službám!

00:36:03Běž za tím paličatým poslem,
za tím Orsinovým vyslancem.

00:36:07Nechal tu prsten,
ač jsem ho odmítla.

00:36:10Řekni mu, že nechci nic. Ať svému
pánu nelichotí a nekojí se nadějí,

00:36:14nejsem pro něho. Bude-li chtít
ten mladík přijít zítra,

00:36:17vyložím mu proč a jak.

00:36:23-Pospěš si, Malvolio!
-Už jdu, madam!

00:36:28Nevím, co vlastně dělám…

00:36:30Bojím se, že oči
nestydatě obloudily slabou duši.

00:36:34Osude, ukaž svou líc.
My přece nejsme pár.

00:36:37Co určeno, to splnit se musí,
ať třeba to je zmar!

00:37:07Nebyl jste právě teď
s hraběnkou Olivií, pane?

00:37:11Právě teď, pane.
Došel jsem volným krokem sem!

00:37:13Vrací vám ten prsten, pane.
Mohl jste mi ušetřit práci!

00:37:18Máte svého pána ujistit,
že od něho nic nepřijme!

00:37:22-Vezměte si ho!
-Paní prsten přijala.

00:37:26Vy jste jí ten prsten hodil!
Přeje si, aby vám byl vrácen.

00:37:33Chcete-li si ho zdvihnout, pak leží
zde. Jinak ať si ho někdo najde!

00:37:40Ten prsten jsem jí dal!

00:37:46Co sleduje ta dívka…?

00:37:49Promiň mi, osude,
snad jsem ji neokouzlila?

00:37:54Jak si mě prohlížela…
Tak důkladně,

00:37:59jakoby oči předcházely slova,
jakoby v horečce.

00:38:03Už je to tak!

00:38:07Že ona mě miluje…?!

00:38:12Určitě!

00:38:15Já jsem muž?!

00:38:22Už se nezdržíte?

00:38:25Musím vědět, kam teď máte namířeno!

00:38:27Ne, to je málo.

00:38:38Musíte o mně vědět víc, Antonio.

00:38:43Jmenuji se Sebastian.

00:38:46Otec byl Sebastian z Messaliny.
O něm jste jistě slyšel.

00:38:51Opustil mě i sestru.

00:38:55Na svět jsme přišli v tutéž hodinu.
Kéž bychom stejně i sešli…!

00:39:01Vy jste to překazil, pane!

00:39:05Dříve, než jste vytáhl z vln mě,
má sestra utonula.

00:39:09Buď proklet ten den!

00:39:12Ta dívka, pane, mi byla
ve skutečnosti velmi podobná.

00:39:17I dnes mnozí tvrdí, že byla krásná.

00:39:31Dobrý Antonio!
odpusťte mi ty nesnáze.

00:39:35Nechcete-li mě dále skličovat,
dovolte mi být váš sluha!

00:39:38Ne! Buď s Bohem navždy!

00:39:52Vydám se na dvůr vévody Orsina.
Sbohem.

00:40:00Kéž provází vás vždy jen to dobré!

00:40:03Mám spoustu nepřátel
na dvoře Orsinově,

00:40:07jinak bych přijel
co nejdříve za vámi.

00:40:12Ó, kdy mé oči spatří znovu Olivii?

00:40:17Zdá se,
že vyčistila vzduch kolem sebe.

00:40:24V tomto okamžiku
se mé srdce obrátilo.

00:40:28Ale má touha mě pronásleduje, jak
smečka nezkrocených, krutých fen.

00:40:47Pane Ondřeji!

00:40:50Rytíři!

00:40:53(hekání a pád)

00:41:03-Pomoc!
-Potichu…!

00:41:17Mariáno!

00:41:24Víno! Pít!

00:41:29Vyvěsit štít hospody naší trojice?

00:41:37Vítej, Watsone!

00:41:40(bujarý zpěv)

00:41:43My tři jsme chlapíci!

00:41:48Pane Tobiáši!
Slečna spí!

00:41:53Houby s octem!

00:41:55(doznívá sem hluk a zpěv)

00:42:12Malvolio má nos jak bambuli
a měl by chodit do hospody!

00:42:21Výborně!

00:42:27Zazpívej něco!

00:42:29Už se ti nese!

00:42:32Dávám ti šest pencí
a koukej něco zazpívat!

00:42:39Tu prastarou píseň
jsme slyšeli včera v noci.

00:42:42Povzbudí ještě více mou vášeň!

00:42:46Není tu, Vaše Lordstvo,
kdo by ji mohl zazpívat?

00:42:49-Kdo ji zpíval?
-Šašek, můj pane. Blázen.

00:42:53Otec slečny Olivie
ho měl velice rád.

00:42:58-Chcete milostnou či bohabojnou?
-Milostnou!

00:43:02Ano, o bohabojnou nestojíme.

00:43:07(zpěv)

00:43:12O velitelko má, kde právě vězíš?

00:43:18Láska se probouzí

00:43:22ty to nevíš…

00:43:27(zpěv pokračuje)

00:43:51(dále zní hudba)

00:43:53Jak se ti líbí ta melodie?

00:43:56Je působivá.
Tam “Kde láska trůní”…

00:44:00Tos řekl mistrovsky.

00:44:03(zpěv pokračuje)

00:44:06To každý z nás si dávno už přál

00:44:13-Nádherné! Na mou čest…
-Dobře.

00:44:17Co je láska, ta jesli je v nás,

00:44:20zbývá zítřek,
pryč je včerejší čas.

00:44:28Dám za to krk, žes pohledem již
spočinul na milující tváři,

00:44:33ač jsi tak mlád!
Mám pravdu?

00:44:36Tak trochu.

00:44:40Jaká je ta dívka?

00:44:43Je vám podobná trochu.

00:44:46Pak tě není hodna.

00:44:49-Kolik je jí?
-Tak ve vašich letech.

00:44:53Proboha, stará!

00:44:55Žena si musí brát muže staršího,
pak k němu přilne.

00:45:01Poslyš, hochu,

00:45:05I když se vychvalujeme ostošet,
přesto náš cit je velice nejistý

00:45:12a povrchní. Chvěje se vášní,
leč brzo vyprchá.

00:45:16-Nebude tak zle, můj pane.
-Najdi si mladší, než jsi sám.

00:45:23Ženy jsou jako růže.
Když rozvije se jejich krásný květ,

00:45:29byť krásný, opadává hned.

00:45:36Tak je to, pane…

00:45:41Asi ano, běda…

00:45:45Že uhynou
sotva se nejkrásněji rozvinou…?

00:45:52(zpěv)

00:45:53Co zítra čeká, kdo by z nás znal?

00:45:57Možná že pak by mnohé neodkládal.

00:46:06Jen mě líbej a drž se mne jen

00:46:10než nám mládí zmizí

00:46:16jak sen…

00:46:19Je to už tak a sbohem ti dá

00:46:24Je to jen mžik a sbohem ti dá

00:46:32Je to už tak a sbohem ti dá

00:46:38Je to jen mžik a sbohem ti dá

00:47:05Jako že jsem rytíř:
Má hlas jak med!

00:47:08-Dojímá k slzám.
-Sladký a dojemný. Je to tak!

00:47:13Inu ale!

00:47:16Co když se dáme do tance…!
Co říkáte?!

00:47:22-Dáme se do toho!
-Žil jsem si v Babylóně!

00:47:26(zpívají)

00:48:19Pánové, zešíleli jste?!
Nemáte rozum!

00:48:24Způsob, jakým tady v noci vyvádíte,
jak potulná sebranka,

00:48:29z domu mé velitelky děláte putyku!

00:48:34Nemáte kousek úcty k osobám,
ani k hodině?

00:48:39V našich písničkách
jsme na čas dbali.

00:48:44Vypadni.

00:48:57(hlasitě říhne)

00:49:00Pane, musím si s vámi promluvit.

00:49:04Slečna mi dnes poručila,
abych vám vyřídil,

00:49:08že vaše výstřednosti
nehodlá nadále snášet.

00:49:12Pokud se dokážete zbavit
svých nezpůsobů,

00:49:17budete v domě vítán, pokud nikoli,
přeje si, abyste se s ní rozloučil.

00:49:22-(zpívá)
-Buď lásko sbohem!

00:49:26Dnes už vale ti dám!

00:49:30Zmiz už za rohem,
dej už pokoj nám!

00:49:36-Já neumřu, věř…
-To je ale velká lež!

00:49:41To vám nedělá čest!

00:49:43Mám ho poslat do háje?!

00:49:46-Co kdybyh ho nakopnul?!
-To by sis ne-ne-ne

00:49:51netroufnul.

00:49:57Jsi vedle. Troufnul!

00:50:08Nejsi nic jiného, než pohůnek.

00:50:15A nezměníš to,
ani hubou plnou ctnosti.

00:50:21Kvůli tomu
by pivo muselo sejít ze světa?!

00:50:24Duchu sv. Anny, ať zázvor
v pivu vypálí naše rady!

00:50:28Zlatá slova.
Jděte, pane, jinam pouštět hrůzu!

00:50:32Konvici vína, Marie!

00:50:36Paní Marie!

00:50:38Kdybyste si jen trochu vážila

00:50:41přízně své velitelky,

00:50:45nedopustila byste
takovou zvlčilost!

00:51:06Zpravím o tom slečnu.

00:51:14Na to vemte jed!

00:51:20Trhni si nohou!

00:51:27Dneska už dost, prosím!

00:51:36Teď k panu Malvoliovi:

00:51:39Z toho si vystřelím,
nebo nemám rozumu ani za krejcar!

00:51:45A já to dokážu!

00:51:47-Co o něm víš?
-Milý pane,

00:51:51-někdy vypadá, že je velký dobrák.
-Vědět to, ztrestal bych ho!

00:51:57Houby! Ať je jakýkoliv,
ale ať je takový pořád!

00:52:01Ale je poťouchlík. Učí větičky
nazpaměť a sype je z rukávu.

00:52:04Myslí si, že každý ho má rád.
Tahle slabost je půda,

00:52:09ze které vyroste má pomsta!

00:52:12Co uděláš?

00:52:18Nastrčím mu přímo pod nos pár
milostných psaníček od slečny.

00:52:23Popíšu ho tak trefně a dokonale,
že se snadno pozná.

00:52:32Umím napodobit písmo naší slečny,
vaší neteře.

00:52:36Ani nerozeznáme,
co psala ona a co já!

00:52:42Výborně! Už tuším čertovinu!

00:52:45Také mi to šimrá v nose.

00:52:47Dneska v noci… Jdeme spát!

00:52:58Tak sladké sny!

00:53:04Sbohem!

00:53:08Dobrou noc. Vemte sílu!

00:53:15Řeknu vám, to je ženská!

00:53:19Je to ohař, dobře trénovaný.
A velice mě zbožňuje.

00:53:27Co s tím?

00:53:31Mne také jedna zbožňovala.

00:53:38Pojď, svaříme si trochu vína,
na spaní už je pozdě!

00:53:59Masko,

00:54:02tvé snažení je lehkomyslnost!

00:54:06Na jejím poli
nepřítel dokáže mnoho!

00:54:12Budu mít úspěch?

00:54:17Když jsem muž a miluji svého pána,
můj stav je zcela beznadějný.

00:54:26A když jsem žena…

00:54:28Buď proklet ten den!
Pro chudinku Olivii

00:54:32zbývá jenom prázdný sen…

00:54:56Pojď dál!

00:55:02Pojď blíž, pojď!

00:55:15(zakašlání)

00:55:23Jak mě bude asi milovat,

00:55:25až mé zlaté kopí zaplaší jiné
pocity, které v ní přebývají?

00:55:37Až její mozek a srdce

00:55:40zaplaví myšlenka
na jediného a skutečného krále?

00:56:01Pane, mám se k ní vypravit?

00:56:04To je nápad! Jeď a rychle!

00:56:10Pověz jí,
že moje láska nebude mít konce.

00:56:13Nečekej na příležitost!

00:56:18Malvolio,
přichází tamhle po cestě! Honem!

00:56:28Nejdeš? Nebudeš mít radost, až si
ten starý osel uřízne ostudu?!

00:56:32Víte, jak mě odstavil od slečny,
když jsme tu štvali medvěda!

00:56:41Schovejte se teď všichni tři!

00:56:47Milostivá slečno… Milostslečno.

00:56:52Hraběnko…

00:56:57Tamhle se blíží ten pstruh,
kterého polehtáme!

00:57:03Záleží na štěstí, jenom na štěstí!

00:57:08Marie jednou řekla,
že slečna mě nemá ráda.

00:57:12Já sám jsem slyšel,
jak říká,

00:57:14že by se mohla zamilovat
jen do někoho,

00:57:20kdo je jako já.

00:57:26Přinávám, že mne vyznamenává,
více než jiné lidi.

00:57:32Já bych mu natloukl hubu!

00:57:35Byl bych hrabě Malvolio…

00:57:37Ty darebáku…!

00:57:47Čtvrt roku po svatbě
se roztahovat ve svém křesle!

00:57:52Mít prak, vezmu ho mezi oči!

00:57:56Svolal bych veškeré služebnictvo
ve svém sametovém županu,

00:58:04právě poté,
co bych opustil Olivii spící.

00:58:17Nejdříve bych je přejel očima
a sdělil jim,

00:58:20že znám své postavení
a chci, aby oni znali též.

00:58:24Pak se zeptám na strýce.

00:58:27-Tobi!
-Hrom a peklo!

00:58:31Trochu se zamračím a budu si
třeba natahovat své hodinky,

00:58:37nebo prohlížet pravý šperk…

00:58:44Tobiáš se blíží, ukloní se mi,

00:58:47vztáhnu k němu ruku a říkám:

00:58:51Strýci Tobiáši,
musíte přestat s chlastounstvím!

00:58:55Co, ty lotře?!

00:59:01Ale copak to tady máme?

00:59:14Přísahám, to je písmo naší slečny!

00:59:20Neznámému milenci.
A navíc přání všeho dobrého.

00:59:28Je to její vosk! Měkký
a je to otisk její Lukrecie,

00:59:33kterým pečetí své dopisy.

00:59:41Je to slečna!

00:59:44Komu by to mohla psát?!

00:59:49Že miluji, sám víš nejlépe.

00:59:52Však u koho skončí výběr,

00:59:56nikdo se nedoví…

01:00:00Co když jsi to ty, Malvolio?!

01:00:07Já hluboce se skláním,
mé mlčení je jak nůž Lukrecie

01:00:11a srdcem proniká, jež bije
v M. O. A. I. má láska žije.

01:00:18Ta holka je skvělá…!

01:00:21Ó, uvažme to.

01:00:24M, O, A, I.

01:00:28Já hned mohu, zde skláním se.

01:00:31Ovšem, ona mi velí…!
Sloužím jí, ona je má paní.

01:00:38Ten konec… Co mají znamenat
ta seřazená písmena M.O.A.I.?!

01:00:43M-o-a-i.
Moai?!

01:00:48M… Malvolio! M!
Tak začíná mé jméno! M!

01:00:53Mělo by následovat A!
Je tam O, ale…

01:00:58Když to všechno pootočíme, všechna
ta písmena jsou v mém jménu!

01:01:03Je to tak…! Počkat!

01:01:13Tady máme prózu…

01:01:19Jelikož stojím nad tebou,
avšak nelekej se velikosti…

01:01:23Jedni se vznešenými narodí,
jiní ji získají

01:01:26-a jiným musí být vnucena násilím!
-Jo!

01:01:31Sloužící,
tvůj jazyk buď jazykem vladařským,

01:01:36vžij se do chování
výjimečných lidí.

01:01:40To ti radí ta,
která pro tebe vzdychá.

01:01:43Vzpomeň si kdo!

01:01:47Kdo ti doporučil žluté punčochy

01:01:50a přál si,
abys podvazky nosil křížem?

01:01:54Štěstí máš na dosah, jen o ně stát.
Pokud ne, zůstaneš navždy

01:01:58správce, jen obyčejný smrtelník!

01:02:01Dotkni se prstem štěstěny. Sbohem,
tvoje nešťastná nešťastnice.

01:02:10Teď je to již jasné. Posvátný den!
Teď budu pyšný.

01:02:15Budu prohánět Tobiáše,
zbavím se obyčejných lidí!

01:02:20Budu chodit oblečený
jako ze škatulky!

01:02:24Nejsem blázen, abych fantazíroval
jako nějaký mladičký fanfarón!

01:02:29Ale vše mluví jasně o tom,
že mě má drahá slečna miluje.

01:02:37Hvězdy buďte pochváleny!
Tady mám ještě dovětek!

01:02:42Jistě už víš, kdo jsem.

01:02:45Pokud přijímáš mou lásku,
dokaž to svým úsměvem…

01:02:51Stále se směj.
Miláčku, prosím tě o to.

01:02:59Vyhovíš jí, bohudík.
Budu se usmívat.

01:03:12Udělám všechno na světě!
Všechno, co žáda!

01:03:17Jovišovi, dík!

01:03:26Marie je poklad! Za ten kousek
bych si vzal tu holku za ženu!

01:03:33Polož svou nohu na mou šíji!

01:03:35Na mou taky!

01:03:38Ne. Ale řekněte,
jestli to u něho zabralo.

01:03:42Jako má kořalka na porodní bábu!

01:03:45Uvidíme,
až se prvně ukáže před slečnou.

01:03:49Dostaví se k ní
ve žlutých punčochách!

01:03:52To je barva, kterou ona nenávidí!

01:04:48Zdravím tě!
Hledáš oporu v hudbě, příteli?

01:04:52-Ne, pane, obnovuji kostel.
-Jsi snad farář?

01:04:55Ne. Je mi oporou,
jelikož žiju ve svém domě!

01:04:59A můj dům se opírá o kostel.

01:05:07Tady máš na útratu!

01:05:11Ať ti Jupiter, až bude mít zásobu
chlupů, pošle na knír.

01:05:18Pravda je, že po jednom toužím
skoro zoufale…

01:05:22Ale nerad bych,
aby mi rostl na bradě.

01:05:26Je tvá paní doma?

01:05:31Rád bych si zahrál, pane,

01:05:34abych dostal Cressidu
k tomu Troilovi.

01:05:37Rozumím ti, pane,
umíš dobře žebrat.

01:05:41O nic velkého nežebrám, pane.
Jen o minci žebráckou.

01:05:49Cressida byla žebračka.

01:05:53Má paní je doma!

01:05:56Povím jí, vážený,
odkud jste přišel.

01:06:23-Bůh vám žehnej, pane!
-Vám také, pane!

01:06:27-Dieu vous garde, mensieur!
-Et vous aussi. Votre serviteur.

01:06:32Jste můj služebník a já váš…

01:06:35Má neteř si přeje, abyste vstoupil,
pokud s ní máte nějaké jednání!

01:06:40Vaše neteř je cíl mé cesty, pane!

01:06:43Cíl je zde!

01:06:46Má nejvznešenější slečno!
Kéž nebe dští na vás své vůně!

01:06:50Dštít vůni?!
Ten mladík je skvělý…!

01:06:59Mé poslání je určeno jen vašemu
blahovolnému, vzácnému sluchu.

01:07:05Dští vůně… Vzácnému blahovolnému,
všechno si budu pamatovat!

01:07:15Ať zavřou vchod do zahrady,
vyslechnu si to sama! Díky!

01:07:29-Dejte mi svou ruku, pane!
-Jsem vám pokorně k službám.

01:07:40-Jak vám říkají? -Cesario
je jméno vašeho sluhy, princezno.

01:07:46-Jste služebník vévody Orsina!
-A on váš! Musí jím být do smrti.

01:07:52Na něho vůbec nemyslím.

01:07:55Jeho myšlenky by měly být prázdný
list, než aby je plnilo mnoho.

01:07:59-Chtěl bych vás přemluvit…
-Odpusťte, prosím…

01:08:08Poslala jsem
po té vaší první návštěvě zde

01:08:15prsten, s kterým vás dohonili.

01:08:19Oklamala jsem tak sebe i svého
sluhu a obávám se – i vás.

01:08:23Vnutila jsem se vám tak lstivě,
ač jste věděl, že prsten není váš.

01:08:32Co jste si myslel?

01:08:34Snad
postavil jste čest mou na pranýř?

01:08:38Promluvte, prosím!

01:08:43Já… Lituji vás.

01:08:46-Už to je stupeň k lásce.
-Ne! Ani o píď!

01:08:50Je známo obecně,
že litujeme své nepřátele.

01:09:10Takže… Je opět čas se usmívat.

01:09:14(v dálce kostelní zvon)

01:09:19Ten zvon mi říká,
že tu marním čas.

01:09:27Nebojte se, můj milý,
vás já mít nebudu.

01:09:32Ale pak,
až rozum váš a mládí dozraje,

01:09:37pak vaše choť
získá manžela, jak má být.

01:09:42Tam je vaše cesta!
Rovnou na západ.

01:09:48Tak tedy k západu!

01:09:55A mému pánu nevzkážete nic?

01:10:04Stůj!

01:10:08Prosím tě,
pověz, co si o mně myslíš?

01:10:11Že rozhodně nejste to,
co si myslíte, že jste!

01:10:15-Totéž si myslím o tobě.
-Správně. Nejsem tím, co…

01:10:19-Kéž bys byl tím…
-Byl bych lepší, než jsem?

01:10:22-Teď jsem váš šašek!
-Ironie z jeho rtů zní krásně,

01:10:26pohrdání a zloba též!

01:10:30Jen půvab a dobro provázejí vás,
Vaše Lordstvo!

01:10:35Cesario, při květu jarních růží,
při cti a víře, jež dech mi úží.

01:10:40já miluji tě
i proti tvému pohrdání

01:10:44a můj rozum tak slabý proti vášni
moje tělo nezachrání!

01:10:48Při mládí svém ti přísahám:
Mám hruď a srdce nevinné,

01:10:54nevzdal jsem se dosud ženě jediné!
Dosud nevládl mnou nikdo, jen já.

01:10:59A jen já sám si rozhodnu,
kdo jednou bude láska má.

01:11:09Tak tedy…!
Adieu, dobrá paní!

01:11:15Už nikdy více nepřijdu
žal svého pána konejšit!

01:11:19Přijď znovu. Snad dokážeš
mé srdce pobídnout,

01:11:23že v lásku promění
můj krutý soud!

01:12:21-Musel jsem jít za vámi, pane.
-Drahý Antonio!

01:12:26Nebylo to jen z touhy vidět vás.
Vedla mě obava. Jste tu cizí!

01:12:31Neznám jinou odpověď než:
Díky, příteli! A ještě díky!

01:12:36Jak často se za dobro platí
touhle mincí, ale já nemám víc.

01:12:44Unaven nejsem a do noci je času!

01:12:48Teď pohledem na proslulé stavby
a zdejší památky

01:12:52chci nasytit
svůj vyhladovělý zrak.

01:12:56Jen s velkými obavami
chodím v těchto ulicích.

01:12:59Kdysi jsem proti vévodovi vytáhl
s námořnickou výpravou.

01:13:03Dopadnout mě, těžko bych se
zodpovídal z toho činu.

01:13:09Pobil jste snad
velký počet jeho vojska?

01:13:13Kdyby mě dopadli v těchto místech,
platil bych draze.

01:13:18-Tak nebuďte moc na očích!
-Najdete mne U Slona.

01:13:25Proč mi to dáváte?

01:13:28Co když váš zrak zavadí o drobnost,
na kterou prostředky vám nestačí

01:13:32a rád byste ji měl.
Rozmnožím váš poklad.

01:13:41-U Slona.
-Mám to na paměti!

01:13:49Kdyby ses někdy zamiloval,
vzpomeň si na mne!

01:13:53Každý, kdo miluje,
je stejný jako já.

01:13:57(venku hřmí)

01:14:00Nestálý, vrtkavý,
stále jen cosi hledá.

01:14:04A v mysli tane mu jen a jen
ta milovaná bytost!

01:14:22(zpěv)

01:14:33Dešť a vítr zesílil…!

01:14:36Nepřestávej, to je ta píseň
ze včerejší noci!

01:14:40Poslouchej, Cesario,
je stará a proslulá.

01:14:44Krajkářky a švadleny
ji v sousedství zpívají.

01:14:48Prosím, spusť!

01:14:53(zpěv)

01:14:54Pojď ke mně blíž

01:14:59Pojď, smrti blíž

01:15:05Mé znavené údy

01:15:12pod cypřiš si dám

01:15:17Má duše, leť, volnost máš,

01:15:24má duše,

01:15:28miluj mne, lásku svou

01:15:34Rudý květ…

01:15:43Ó, v hrobu mém

01:15:48Ó, v hrobu mém

01:15:53Píseň tak tklivá…

01:15:59Vždyť zůstal jsem sám

01:16:04Tak má duše leť!

01:16:08Volnost máš, duše má

01:16:13tak leť!
Úděl svůj smutný dál chci nést

01:16:22Z přátel zbyl jen žal

01:16:28Sám jsem tu zbyl

01:16:43-Tady je za námahu!
-Za námahu ne! Zpěv je má radost.

01:16:48-Tak za radost. -Za každou
radost se platí. Dříve či později.

01:16:59Bůh melancholie tě opatruj!
Tvé myšlenky jsou rmutné.

01:17:03-(bouřka)
-Sbohem!

01:17:08Jdi ještě jednou, Cesario,
k té kruté paní.

01:17:12-Co když vás nemůže milovat, pane?
-Tuto odpověď nepřijímám!

01:17:16Musíte! Třeba jiná dívka se pro vás
trápí, jako vy pro Olivii.

01:17:22Nemůžete ji milovat.
Smíří se s odpovědí?!

01:17:25Není taková, která by snesla
nápor vášně, jež mi buší v srdci!

01:17:30Žádné ženské srdce nepojme
ten lásky oceán, jejž cítím!

01:17:34Běda!
Ženská láska je ochutnávka jen!

01:17:37Ženy chutnají lásku na patře,
ne ve svém srdci, příteli!

01:17:41Lásku ženy k muži nesrovnávejte
s mým citem k Olivii!

01:17:46-Vím, že… -Co ty můžeš vědět?!
-Vím, jak ženy můžou muže milovat.

01:17:51A jsou stejně věrné,
jako můžete být vy!

01:17:55Otec měl dceru, co milovala muže.

01:17:58Tak i jako já, bych…
Kdybych byl ženou

01:18:03mohl milovat Vaše Lordstvo!

01:18:06A co její příběh?

01:18:16Prázdný list, můj pane.

01:18:24Mlčela o své lásce.

01:18:28Ale mlčení jako červ
zničilo úběl její tváře

01:18:32i její sametový nach.

01:18:37Ona se utápěla v chmurách.

01:18:42V temnotách melancholie
sedala tiše,

01:18:45jak trpělivot sama
ve svém náhrobku.

01:18:52S teskným úsměvem na rtech.

01:18:58Nebyla to snad také láska?

01:19:07My muži řečníme a přísaháme rádi.

01:19:11Však víc pýchy je v našem slibu.

01:19:15Jenom řečníme. To ano, to umíme.

01:19:19To je ta naše mužská láska.

01:19:28Tvá sestra na tu lásku zemřela?

01:19:31Ve mně jsou všechny dcery
z otcovského domu.

01:19:36A také všichni bratři.
Jenže teď… Sám nevím.

01:20:07Mám opravdu jít za tou dámou?

01:20:10-(hovoří pro sebe)
-Ještě mě velký zápas čeká…

01:20:15Být jeho ženou, ta slast mě leká!

01:21:06Hej…!

01:21:49-Ani o vteřinu déle tu nezůstanu!
-Řekni, proč chceš odejít!

01:21:54Vaše neteř se chová k hraběcímu
sluhovi laskavěji než ke mně!

01:21:58-Bylo to v zahradě!
-Viděla také tebe, starý brachu?

01:22:03-Jako teď vidím vás!
-To byl velký důkaz lásky k vám!

01:22:08Chcete ze mne udělat osla?!

01:22:10Chovala se k tomu mladíkovi
laskavě, aby vás pozlobila

01:22:14a probudila
vaši dřímající chrabrost!

01:22:18Měl jste zaútočit
a toho mladíka skolit vtipem!

01:22:22Plachtíte na severní stranu
od sídla slečny Olivie

01:22:26a tam uvíznete, pokud
se neopatříte nějakým skutkem

01:22:29-udatnostní či diplomacie!
-Jsem pro udatnost.

01:22:33Politiku nenávidím! Raději budu
pámbíčkář než politik!

01:22:37Správně!
Pak vyzvi mladíčka na souboj,

01:22:41zraň ho na 11 místech,
neteř to uvidí a buď si jist,

01:22:46že na ženu působí nejvíce
projev rytířské udatnosti!

01:22:50-Doručí mu někdo z vás moji výzvu?
-Napiš ji válečnickou rukou!

01:22:55Buď strohý a stručný! Důvtip
je vedlejší, hlavně výmluvnost!

01:23:00Do toho! Utop ho v inkoustu!

01:23:04-A pak…
-Jdi! No tak…!

01:23:08My přijdeme za tebou.

01:23:13To je cenný chlapík, pane Tobiáši!

01:23:15Cenným jsem pro něho já.
Stál jsem ho už přes 2.000!

01:23:22Ten ťulpas Malvolio už jde k paní
a má žluté punčochy!

01:23:28A podvazky?

01:23:31(zaklepání)

01:23:41Co je, Malvolio?

01:23:44Sladká slečno…

01:23:50Ty se směješ? Poslala jsem pro tebe
ve vážné věci.

01:23:53Ano, vážné to je.
Ty podvazky křížem mě trochu škrtí.

01:24:01A když se to líbí té jediné…
Co jedné se líbí…,

01:24:06Co to meleš, člověče?

01:24:08-Co se to s tebou děje?
-Má mysl není černá,

01:24:12žlutá jsou má lýtka!

01:24:17Došlo to do mých rukou
a rozkazy budou vykonány!

01:24:27Myslím, že znám tu vypsanou ručku.

01:24:36Co jít do postele, Malvolio?

01:24:39Co to?

01:24:43Aha! Miláčku…

01:24:48-Přijdu k tobě.
-Bůh ti pomáhej!

01:24:52Proč se tam pomateně směješ
a posíláš mi polibky?!

01:24:55Jak je ti, Malvolio? Proč se chováš
tak směšně a drze k mé paní?!

01:25:00-Co je mu…? -Neboj se,
vznešenosti, to bylo psáno.

01:25:05-Co to znamená?!
-Vzpomínáte si?

01:25:08-Bůh tě potěš! -Někteří ji
získají, jiným musí být doručena!

01:25:13Kdo mi doporučil žluté punčochy
a podvazky křížem?!

01:25:16“Štěstí máš na dosah! Jinak
zůstaneš navždy jen správcem!”

01:25:22Asi se pominul z letního vedra!

01:25:24-Milostivá, ten mladý pán od vévody
Orsina se… -Jdu za ním!

01:25:30Marie, dohlédni na toho chlapíka!

01:25:33Kde je můj strýc Tobiáš?
Ať ho s našimi lidmi hlídá!

01:25:37Tak! Zrovna on mi bude nablízku!

01:25:45Kdo jiný, než strýc Tobiáš
za mnou přijde?!

01:25:49Tak to bylo v dopise. Posílá ho
za mnou, abych byl k němu protivný!

01:25:58Boží dílo, sluší se poděkovat!

01:26:02Když odcházela, řekla:
Dohlédněte na toho chlapíka!

01:26:06Ne na Malvolia, nebo na sluhu,
ale na chlapíka!

01:26:10Vše do sebe zapadá!

01:26:13Co jiného říct? Pražádný nezdar!

01:26:18Žádná překážka neohrozí
mé nejskvělejší vyhlídky!

01:26:24I kdyby se spikli všichni ďáblové,
promluvím s ním!

01:26:29-Jak je vám,pane?
-Vypadni, máš vyhazov!

01:26:33Pane Tobiáši, slečna prosí,
abyste na něho dohlédl….

01:26:37Hele! Tak ona prosí…?

01:26:41-Nevěřte ďáblu…
-Co mi to tu říkáte?!

01:26:45Jak se rozčiluje,
když s ním mluvíte o ďáblu!

01:26:49-Což poslat jeho moč kořenářce?
-Hned zítra ráno!

01:26:53Slečna by o něho přišla nerada!

01:26:55Co, děvenko?!
Teď teprve si užiju života!

01:27:01Domluvte mu,
ať se modlí, pane Tobiáši!

01:27:04-Modlit se? Nikdy!
-Vida, o modlitbě nechce slyšet!

01:27:09Bando hlupáků!
Nejsem z vašeho těsta.

01:27:13Všechno se dozvíte později.

01:27:38Je to možné?!

01:27:43Vidět to na divadle,
řekl bych, že je to nemožná věc!

01:27:49Strčíme ho do černé komory
a spoutáme ho!

01:27:53To bychom ho zbavili rozumu docela.

01:27:58Má neteř už věří, že je blázen.

01:28:00Ten žertík dovedeme do konce,
ať ho vytrestáme.

01:28:07(bouchnutí)

01:28:08Chlape mizerná, nacpi se!

01:28:13Další kousek je tu!

01:28:18Tady je ta výzva, čtěte!
Věřte, je v ní ocet i pepř.

01:28:23-Je to peprné? -Čtěte!
-Ukažte!

01:28:31-Mladíku, ať si kdokoliv, nejsi
nic, než mizerný chlap! -Působivé!

01:28:36Přišels za slečnou Olivií.
Ona se s tebou před mýma očima

01:28:40miliskuje. Ale to není to hlavní,
proč tě vyzývám a souboj.

01:28:46Stručné a dává to smysl!

01:28:51Počíhám si na tebe až půjdeš domů
a podaří-li se ti

01:28:55mě zabít, tak mě zabiješ
jako lotr a darebák!

01:29:03Pořád za větrem a v mezích zákona!

01:29:07Na shledanou. Kéž se Bůh smiluje
nad duší jednoho z nás dvou!

01:29:11Měl by se slitovat nad tou mou!

01:29:14Ale já mám větší naději.
Tak se měj na pozoru!

01:29:19Tvůj přítel.
Přítel…?

01:29:27Podle toho jak si povedeš,
jsem tvůj zapřisáhlý nepřítel,

01:29:32Ondřej Třasořitka.

01:29:34Jestli s ním list nezatřese,
nemá nohy. Odevzdám to!

01:29:38Má nějaké jednání s milostslečnou,
ale za chvíli bude odcházet!

01:29:43Počíhej si na něho v koutě zahrady
jako opravdový rytíř.

01:29:48Pak vytáhni svůj meč.
Až ho vytasíš, zařvi na něho:

01:29:53Táhni!

01:29:55Pokud jde o řev, tak nezklamu!

01:29:59Předám tu výzvu raději ústně.

01:30:04Prosím, zítra přijďte zas!
Co mohla bych vám se ctí dát?

01:30:08Nic,
jen slib věrné lásky mému pánu!

01:30:11-Mohu mu se ctí dát, co vám bych
ráda dala? -Sprostím vás toho!

01:30:15Chcete mi snad namluvit,
že mě neposlali pro vás?

01:30:23I ty, jdi pryč!

01:30:27Přijď zase zítra! Na shledanou!

01:30:30Jsi ďábel
a já nemohu se dočkat jitra!

01:30:38-Musím ti to přece vysvětlit!
-Dobrá, jen mluvte.

01:30:49-Pane, Bůh tě ochraňuj!
-I vás, pane.

01:30:52Máš-li jakoukoliv zbraň,
pak chop se jí a hned!

01:30:54Nevím,
jaké urážku ses vůči němu dopustil,

01:30:58ale tvůj vyzývatel zuří
a čeká na tebe v koutě zahrady.

01:31:03Omyl, pane, vím jistě,
že jsem se s nikým nepohádal!

01:31:07Je to jinak! Pokud přikládáte cenu
svému životu, mějte se na pozoru!

01:31:14Váš protivník
je vybaven vším potřebným:

01:31:18Silou,
hněvem i značnou obratností.

01:31:22Prosím, pane, kdo je to?

01:31:25Ďábel v osobních půtkách,
rozvedl duši s tělem už třikrát!

01:31:31Ihned se vrátím do domu
a požádám o spolehlivý doprovod!

01:31:36Já nejsem duelant!

01:31:39Zjistěte, čím jsem ho urazil!
Mohla to být nedbalost, ne záměr!

01:31:44Pane Fabiáne,
postůjte u pána, než se vrátím.

01:31:50-Pane, co víte o té věci?
-Rytíř je na vás rozzuřen.

01:31:55-Je rozhodnut vás zabít.
-Opravdový ďábel!

01:31:58Neviděl jsem nikoho tak zuřit!

01:32:01Jen 1x jsem se s ním utkal, ale
vyrazil tak útočně proti mně,

01:32:05hrůza!
Prý byl šermířem u perského šacha,

01:32:10Vzal to čert! Nechám ho být!

01:32:14Jenže on se teď nedá zkrotit.
Fabián ho drží taktak!

01:32:18Proklatě! Ať to nechá plavat!
Dám mu koně!

01:32:23Já mu ten návrh přednesu!

01:32:27Stůj tady, ať uděláš dojem!

01:32:30-(pro sebe)
-Toho koně si osedlám jako tebe.

01:32:35-Pokusím se ho s vámi usmířit.
-Byl bych vám velmi zavázán!

01:32:40Řekl jsem mu,
že ten mladík je ďábel.

01:32:43Ten mladík
má o něm také strašné mínění.

01:32:46Chce s vámi bojovat,
aby splnil přísahu.

01:32:54Couvněte, když bude zuřit.

01:32:57Pane Ondřeji, není pomoci.

01:33:00Ten pán si přeje v zájmu cti
alespoň jedno kolo.

01:33:23Pánové…!

01:33:26Do toho!

01:34:45Ty meče dolů!

01:34:52Pokud
vám tento mladík nějak ublížil,

01:34:55-beru tu vinu na sebe!
-Vy, pane, co jste zač?

01:35:01Jsem ten, kdo pro lásku k druhému
vykonal víc,

01:35:05než ten, kdo se tím jen vychloubá!

01:35:09Jste-li ohledavač mrtvol,

01:35:12zde jsem!

01:35:15(výstřel)

01:35:22Pane Tobiáši,
zadržte, stráže jsou tu!

01:35:25Uvidíme se!

01:35:27(výstřely)

01:35:33-Schovejte ten meč, pane!
-Rád. Co se slibu týče,

01:35:38-ponese vás lehce a úctu poslouchá.
-Kdo je ten muž?!

01:35:42Antonio,
zatýkám vás jménem pana Orsina!

01:35:45-To je omyl, pane.
-Nikoli!

01:35:48Znám váš obličej moc dobře!

01:35:51I když nemáte na hlavě
námořnickou čepici!

01:35:55Odveďte ho, ví, že ho znám dobře!

01:35:58Musím platit! To jen proto,
že jsem vás hledal!

01:36:02Co bude s vámi? Nezbývá mi,
než požádat vás o svůj měšec.

01:36:06-Tak jdeme, pane!
-Žádám aspoň o část peněz!

01:36:10Jakých peněz, pane? Za laskavost,
jež jste mi prokázal, mohu půjčit.

01:36:14Chcete mi to teď upřít?!

01:36:19Pojďte, pane!

01:36:22Tohoto mladíka
jsem zachránil ze spárů smrti!

01:36:26-A co? Stěžuj si panu Orsinovi!
-Dovedeme ho k němu!

01:36:31Půjdu sám.

01:36:38Velice nečestný a sprostý spratek,
zbabělejší než zajíc!

01:36:43-Opustí přítele v nouzi a zapře ho!
-Sketa!

01:36:47Odporný svatoušek a pámbíčkář!

01:36:49-Lotr! Zbiju ho!
-Dej mu! Ale kord nech v pochvě!

01:36:54Spolehněte se!

01:36:59To je omyl!
Strčili mě do tmy!

01:37:06Až se to někdo dozví…!

01:37:16Ne, vás neznám.
Mě za vámi neposlala naše slečna!

01:37:20A vy se nejmenujete pan Cesario,
a ten nos není můj nos!

01:37:24-Zkrátka nic není…
-Ty Řeku bláznivý,

01:37:27předváděj ty své kousky jinde.
Mne neznáš!

01:37:30Své kousky…
Řekněte, co mám povědět své paní!

01:37:34Mám jí říct, že zase přijdete?

01:37:36Peníze pro tebe…!

01:37:41Budeš-li se tu ještě ometat,
zaplatím ti tvrdou mincí!

01:37:45Pane, máte ale otevřenou dlaň!

01:37:50To je pro vás!

01:38:01A tohle je pro tebe!

01:38:12To se tu všichni zbláznili?!

01:38:15Zadržte, pane, nebo vám tu zbraň…

01:38:17-Pane, držím ho!
-I když jsem ho praštil první,

01:38:23-na tom nezáleží!
-Pusťte mě, pane!

01:38:27Tak pojď!

01:38:31-Co ode mne chcete?!
-Co?

01:38:39Musím ti trochu pustit žilou,
máš velké roupy, panáčku!

01:38:47Zadrž, Tobiáši!

01:38:52Zapřisahám tě, Tobiáši! Stůj!

01:38:56-Madam…
-Bude to pořád takhle?!

01:38:59Nevděčný blázne, patříš někam
do divokých míst, kde nejsou mravy!

01:39:04Táhni mi z očí!
Nehněvej se, milý Cesario…

01:39:09Táhni pryč, hrubiáne!

01:39:12Příteli, pojď se mnou do mého domu.
Uslyšíš, kolik darebáren udělal!

01:39:17Pak se té příhodě jen usměješ.
Musíš za mnou, nevzpírej se!

01:39:23Jaký proud mě, Bože,
dohnal až sem?!

01:39:27Buď jsem se pomátl,
nebo je všechno sen!

01:39:30Kéž má fantazie až do Léthé plyne.
A pokud je to sen, ať nepomine!

01:39:37Pojď se mnou, prosím!
Chceš jít v mých šlépějích?

01:39:41Madam,

01:39:44to chci!

01:39:47Ó, jen slovo a vše se splní!

01:39:59Staňte se skutečností,
mé bujné představy…!

01:40:04Staň se pravdou, můj sne!

01:40:07(pláč a bouchání)

01:40:10Ó, pane…

01:40:12Kéž bych byl první,
kdo v tomto hábitu se přetvařuje!

01:40:20(bouchání na dveře)

01:40:23-Bůh vám žehnej!
-Buenos días, pane Tobiáši!

01:40:27Jak to, že pravý poutevník
nikdy neviděl pero a inkoust?!

01:40:30Když jsem tu pan farář,
jsem tu pan farář!

01:40:43-Hola! Pokoj tomuto vězení!
-Kdo to volá?

01:40:47Farář Topas. Přišel navštívit
posedlého Malvolia.

01:40:54Pane Topasi, dobrý pane faráři,
jděte za mou milostslečnou…

01:41:01Příteli,
neumíš mluvit než o ženách!

01:41:04Pěkně si vede, ten darebák!

01:41:07Hodný pane faráři,
nemyslete si, že jsem blázen!

01:41:10Strčili mě omylem
do téhleté tmavé díry.

01:41:14-Tvůj příbytek se ti zdá tmavý?
-Jako peklo…

01:41:18Vždyť
máš i okno průhledné jak barikády

01:41:21a ochozy obrácené k jihoseveru
skvoucí jako eben…

01:41:25Nejsem blázen!

01:41:45Vzduch je tu tak svěží!
A to nádherné slunce!

01:41:53Perla, kterou mi dala,

01:41:56cítím ji a vidím!

01:42:00Ta nešťstná příhoda a příval
štěstí se tak vymyká všemu chápání,

01:42:07všechno si protiřečí,
že nechci věřit vlastním očím.

01:42:11S vlastním rozumem bojuji.
Přesvědčuje mě, ať věřím všemu.

01:42:16Jenom ne, že jsem šílený.

01:42:19Nejsem o nic větší šílenec, než vy!

01:42:24-Buďte s Bohem!
-Pane faráři…!

01:42:28Já bych
slušně vycouval z té rošťárny.

01:42:34Mám totiž u své neteře
pěkný vroubeček.

01:42:40Asi bychom neměli jít do krajností.

01:43:00Přijď pak do mého pokoje.

01:43:14(zpívá)

01:43:16Robin drahý, lalalala!

01:43:22Šašek…!

01:43:25Šašku! Šašku…!

01:43:29Šašku!

01:43:32-Haló…?
-Šašku!

01:43:36Šašku, přines mi pero,
svíčku, inkoust a papír!

01:43:43Ale pane Malvolio,
jak jste přišel k výpadku smyslů?

01:43:48Tak ještě nikdy nikdo
s člověkem nenakládal!

01:43:51Drží mě tu ve tmě
a poslali ke mně kněze!

01:43:54Jsem při smyslech
jako každý jiný u nás v Ilyrii!

01:43:58Bůh dej, aby tomu tak bylo, pane.

01:44:01Přísahám ti, že je! Šašku,
papír, pero, inkoust a světlo!

01:44:08Co napíšu, doručíš mé paní!

01:44:09Nebo je blázen slečna.

01:44:12Ale to by přece nemohla spravovat
svůj dům, poroučet lidem,

01:44:17dostávat zprávy a odesílat je, vše
obstarávat. Jak přece viděl jsem!

01:44:23Něco tu musí být.
Nějaký klam či šalba.

01:44:27Nekárejte mě pro ten spěch!

01:44:30Je-li to vážně, pak pojďte
se svatým mužem do naší kaple.

01:44:35Tam se ujistíte
o mé nekonečné věrnosti.

01:44:39Má duše je žárlivá a najde klid.
Ten muž utají vše na tak dlouho,

01:44:43jak bude vhodné.
Co tomu říkáte?

01:44:49Následuji toho muže a jdu s vámi!

01:44:52Až věrnost odpřisáhnu,
chci ji dodržet.

01:44:56Řekni mi pravdu: Skutečně nejsi
blázen, nebo to jen tak děláš?

01:45:03Na mou duši, nejsem!
Dones mi to, šašku!

01:45:10Nevěřím nikomu, že není blázen,
dokud nevidím jeho mozek!

01:45:14-Au!
-Přinesu vám světlo a papír.

01:45:18-A inkoust!
-Odměním se ti nejvyšší měrou!

01:45:23-(zpěv)
-Když mě žádáš, tak už běžím

01:45:26než se nadáš, budu zpět.

01:45:29Chvíle krátká, duše vratká,

01:45:33šašek bláznu chce vyhovět

01:45:38Sem láska se vkrádá

01:45:41a čert hledá záda

01:45:44a jen blázen by s ďáblem se pral!

01:45:51A tak hned bláznů svět,
slaďoučkých vět plných her

01:46:15Máš-li mě rád, ukaž mi to psaní!

01:46:20-Vy patříte ke slečně Olivii?
-Ano, pane, zajisté!

01:46:24Jako ozdobné třásně!

01:46:27Sdělte své paní, že jsem zde a
přiveďte ji! Uvidíte mou štědrost.

01:46:31Tak to ji rád povzbudím k životu.

01:46:35To je ten muž, který mě zachránil!

01:46:42-Na ten obličej se dobře pamatuji.
-Antonio, co vaši loď Fénix zajal!

01:46:48V boji s ním
bratranec Titus přišel o nohu!

01:46:51Bojoval na mé straně!

01:46:54Pověz, piráte, lupiči mořských vod.

01:46:57jaké šílenství tě vedlo dát se
na milost a nemilost nepřátelům,

01:47:01těm,
kterým jsi ublížil krvavě a krutě?

01:47:05Vznešený Orsino, dovolte pár slov:

01:47:08Antonio není lupič ani pirát.
Třeba se přiznám:

01:47:13Měl bych mnoho důvodů,
abych byl Orsinův nepřítel.

01:47:17Podivná moc mě vedla až sem.

01:47:20Ale tento nevděčný hoch,
co stojí po vašem boku…

01:47:26-To ne…
-Daroval jsem mu jeho život!

01:47:29Jen kvůli němu
jsem se vydal do tohoto města!

01:47:33-Jak je to možné?
-Kdy přišel do města?

01:47:36Včera. 3 měsíce předtím jsem byl
dnem i nocí v jeho blízkosti.

01:47:40Přichází hraběnka…!
To nebe kráčí po zemi!

01:47:48Teď k tobě: Tys pomatený, příteli!
Ten hoch strávil 3 měsíce u mne.

01:47:55Vyřešíme to později.

01:48:16Co přejete si, pane,
vše bude splněno!

01:48:19Cesario,
porušujete slib, který jste dal!

01:48:22Madam…

01:48:26-Překrásná Olivie…
-Co to říkáte?

01:48:29Můj pán chce hovořit,
musím mlčet!

01:48:37Zas chcete mluvit na starou notu?
Zní mně tak nudně

01:48:40a dráždí, jak vytí psa při hudbě!

01:48:45-Stále krutá!
-Stále stejná.

01:48:48Stále tak mrazivá.
Jak nevlídná jste!

01:48:52Má duše věrná na chladném oltáři
vašich citů bez nich i ztrácí dech!

01:48:57-Co mám dělat?!
-Co sám uznáte za vhodné, můj pane.

01:49:03Proč bych nemohl v záchvatu
žárlivosti jako lupič egyptský,

01:49:07když umíral,
zabít to, co tak miluji?!

01:49:10Bezplatně
jste získala mou věrnou oddanost.

01:49:14Žijte si dál svou bezútěšnou
mramorovou tyranií!

01:49:18Ale vašeho miláčka, který,
přísahám je i mně tak drahý,

01:49:23vytrhnu
z otroctví vašich krutých očí.

01:49:26Já pro vás rád, pane,
tisíckrát budu umírat!

01:49:30Pojď, mé myšlenky jsou velmi zlé!

01:49:33-Kam jde, Cesario?
-Za tím, koho miluje,

01:49:36víc než zrak a vlastní život! Víc,
než by miloval kteroukoliv ženu!

01:49:40-Jak jsem opovržena, oklamána!
-Kdo vás oklamal? Kdo vám ublížil?

01:49:45Už jsi zapomněl? Je to tak dávno?

01:49:49-Zavolejte svatého muže!
-Pojď pryč!

01:49:51A kam? Cesario!
Manželi, vrať se!

01:50:00-Manžel…?
-Ano, manžel. Chceš to snad zapřít?

01:50:05-Jsi její manžel?
-Ne, pane, to nejsem!

01:50:10Neboj se, Cesario a chop se
svého štěstí! Vítej, otče!

01:50:15Otče, při tvé svaté ctihodnosti,
zapřísahám tě,

01:50:20ač původně měls to uchovat
v tajnosti, pověz,

01:50:23co se nedávno událo
mezi mnou a tímto mladým mužem!

01:50:26Byl mezi vámi uzavřen věčný svazek
lásky.

01:50:29Stvrzen byl ústně i stiskem ruky,
pečetěn výměnou snubních prstenů.

01:50:35Můj úřad
pak potvrdil platnost sňatku.

01:50:46Ó, ty jeden falešný spratku…!

01:50:51Co z tebe lež udělá,
až jíní pokryje tvou hlavu…?

01:50:58Buď s Bohem a vem si ji!

01:51:01Ale odeber se hodně daleko,
ať už se nikdy nesetkáme spolu.

01:51:07-Můj pane, přísahám…!
-Už nepřísahej více,

01:51:10buď trochu věrnější
a méně zbabělý, můj pane!

01:51:13Zavolejte ranhojiče a druhého
pošlete za panem Tobiášem!

01:51:17Pomozte!

01:51:19-Co se přihodilo?
-Rozrazil mi hlavu

01:51:23a panu Tobiášovi dal krvavý
hřebínek. Už bych byl raději doma!

01:51:28-Kdo to spáchal, pane Ondřeji?
-Ten vévodův mladíček, Cesario!

01:51:34-Je to vtělený ďábel!
-Můj přítel Cesario?!

01:51:37Tady stojí! Rozbil jste mi hlavu!

01:51:41Provedl jsem jen to,
co mi řekl pan Tobiáš!

01:51:44To vy jste na mne vytasil meč!
A bez příčiny, pane!

01:51:48Krvácím, zranit jste mě musel!
Tamhle jde zraněný pan Tobiáš!

01:51:53Nebýt opilý, ukázal by vám,
zač je toho loket!

01:52:01-Jak je? Co je s vámi?
-Jen mě škrábl a basta! Au!

01:52:06-Kde je ranhojič, moulo?!
-Je zpitý namol nejméně hodinu!

01:52:11-Já ho nesnáším! -Odveďte ho!
Kdo jim to vlastně provedl?

01:52:17-Pomohu vám. Dáme se obvázat…
-Vy mi chcete pomáhat?!

01:52:23Vy osle! Vy šašku!

01:52:27Jste korunovaný ťulpas!

01:52:31A klaun!

01:52:46Uložte ho.
A ať ho ranhojič ošetří!

01:53:05Je mi líto, madam…!
Zranil jsem vám příbuzného.

01:53:09I kdyby šlo o mého pokrevního
bratra, musel bych jednat stejně!

01:53:14Odpusťte mi, drahá, už kvůli slibu,
který jsme se nedávno dali.

01:53:26Antonio…!
Můj drahý Antonio!

01:53:30Trýznivě plynuly hodiny od doby,
kdy ses mi ztratil!

01:53:34-Sebastiane, jsi to ty?!
-Bojíš se mě, Antonio?

01:53:41Jak jste se vy dva tak rozdělili?
Který z vás je Sebastian?

01:53:58To je úžasné…!

01:54:02Stojím snad tam…?

01:54:06Nikdy jsem neměl bratra.

01:54:12Měl jsem sestru.
Ale tu mi odnesly zdivočelé vlny.

01:54:19Tak řekněte,
jak my dva jsme příbuzní?

01:54:24Jsme krajané? Vaše jméno!
A původ váš!

01:54:30Jsem z Messaliny.

01:54:33Sebastian byl můj otec.

01:54:37A Sebastian byl také můj bratr.

01:54:43Ale na moři našel
svůj bezútěšný hrob.

01:54:47Kdybyste byla žena,
jak věru vypadáte,

01:54:52nechal bych své slzy kanout
po vašich tvářích.

01:54:58A řekl bych:

01:55:01Buď vítána, utonulá Violo!

01:55:08-Můj otec měl na čele malé znamení.
-To mám i já.

01:55:14A zemřel v den,
kdy od narození Violy

01:55:18uplynulo právě pouhých 13 roků.

01:55:23Když nebrání mi ve štěstí nic,
než pážecí šat,

01:55:28neobjímejte mě dřív,
než ujistí nás čas.

01:55:32Než prověříte všechny okolnosti.

01:55:35A než se ubezpečíte najisto,

01:55:37že já jsem pravá

01:55:46Viola.

01:55:59To budiž potvrzeno.
Dovedu vás ke kapitánovi,

01:56:03díky jeho péči jsem vše přežila.

01:56:08A vstoupila do vévodových služeb.

01:56:15Tak se stalo, paní,
že jste se zmýlila.

01:56:25Však byl v tom
přece jen hlas přírody.

01:56:29Vždyť za pannu
jste se chtěla provdat.

01:56:37A nakonec nejste v ničem ošizena.

01:56:41Mé tělo je panenské, ale jsem muž.

01:56:57Pokud je to tak,
jak jsme právě slyšeli,

01:57:01pak i já získám dnes štěstí své.

01:57:12Hochu,

01:57:14řekls mi to aspoň 1000x, že bys
nemohl milovat ženu tak, jako mě.

01:57:22A všechno, co jsem ti řekla,
odpřisáhnu.

01:57:26Podej mi ruku!

01:57:28Tvůj pán vše uznává.

01:57:32I tvé služby oddané, jež příčily
se od přírody tvému pohlaví.

01:57:38Zde je má ruka.

01:57:41Od této chvíle, jestli chceš,

01:57:45jsi ty má paní.

01:57:57A teď se mi ukaž
ve svých dívčích šatech!

01:58:14Tak sestřička… Panebože!

01:58:44Od Malvolia?

01:59:04Co je, Malvolio?!

01:59:12Madam, vy jste mi velice ublížila.
Ukrutně ublížila!

01:59:17To myslíš vážně? Ne!

01:59:20Ano, ublížila.

01:59:23Prosím, přečtěte ten dopis!

01:59:26Nemůžete popřít,
že je to vaše písmo.

01:59:30Jen posuďte to!

01:59:33A řekněte mi na svou čest,

01:59:36proč jste mi dávala
tak jasně najevo svou přízeň?!

01:59:41Proč jste mě vybízela k úsměvu
a překříženým podvazkům?

01:59:45A když jsem se podřídil a doufal,
hloupě,

01:59:51pak jste mě, milostivá slečno,

01:59:54poslala do temného vězení!

01:59:58Poslala jste za mnou kněze.

02:00:00a dělala jste ze mne blázna,
hlupáka a šaška! Proč, proboha?!

02:00:06Tak zlý vtip! Proč?!

02:00:12Ubohý Malvolio,
tohle není moje písmo!

02:00:19Ačkoliv se mému
opravdu hodně podobá.

02:00:24Ale beze všech pochyb
je to písmo Marie!

02:00:30Vzpomínám, že ona mi první řekla,
že jsi šílený.

02:00:35Stropili si z tebe krutý žert
a to mě rmoutí.

02:00:39Má paní!
Dovolte mi mluvit.

02:00:45Já vyznávám se svobodně:

02:00:47Marie psala ten list
a pan Tobiáš jí k tomu nabádal.

02:00:52Slíbil jí odměnu.
Oženil se s ní.

02:00:58Ty můj blázínku ubohý…
Jak si tě ošklivě dobírali!

02:01:07Jedni se vznešenými narodili,
někteří vznešenost získají.

02:01:12Jiným musí být vznešenost
násilím vnucena.

02:01:20Byl jsem účasten tohoto intermezza

02:01:24jako farář Topas:

02:01:28“Probůh, blázne,
já nejsem šílenec!”

02:01:32Ale vzpomínáte si ještě:

02:01:35“Slečno, proč nalézáte zálibu
v tom prázdném lumpovi?”

02:01:41Nesmějte se mu a je v koncích!

02:01:49Tak věčný koloběh času

02:01:54přináší svoji odplatu.

02:02:11Však já se pomstím

02:02:19celé té vaší smečce!

02:02:42Běžte za ním a usmiřte si ho!

02:02:47(zpěv)

02:02:50Byl jsem kluk a měl šestý rok,
vítr dul a déšť se lil

02:02:57Do života zbýval skok,
déšť a vítr zesílil

02:03:06A když jsem pak
svoji první ženu měl,

02:03:10vítr dul a déšť se lil,

02:03:12do nebe já vše vykřičel,
déšť a vítr zesílil…

02:03:22Byl vskutku uražen
tak nešetrným způsobem.

02:03:27Až nastane ten krásný, zlatý čas,

02:03:31pak společný sňatek našich duší
provždy spojí nás.

02:03:36-(zpěv)
-A když jsem začal chápat svět,

02:03:40vítr dul a déšť se lil,

02:03:44já vychloubat se začal hned.
Déšť a vítr zesílil!

02:03:54Přišel čas, já zplesnivěl,
vítr dul a déšť se lil

02:04:01Já všechno propil, co jsem měl

02:04:04Déšť a vítr zesílil…

02:05:13(zpěv pokračuje)

02:05:15Pevný jak skála je náš svět,
větrem a vodou pozměněn

02:05:22Příběh můj právě skončil teď,
ať potěší váš další den!

02:05:32Ať potěší váš další den!

02:05:42Další den!

02:05:47Další den…

02:05:51Skryté titulky
Rudolf Světecký





TV ČT – právě vysílá … (více zde) >>