Obránce Kalas je nově kapitánem Bristolu. Nabídka, která se neodmítá, říká


„V lepší moment ten můj gól ani přijít nemohl,“ pousmál se obránce, jenž se naposledy na klubové scéně trefil v lednu 2018 ještě za Fulham. „Jeden gól za dva a půl roku, to je fakt nedostačující.“

Jak jste se stal v Bristolu kapitánem? Zvolili vás spoluhráči, nebo určil trenér?
Trenér (Lee Johnson – pozn. aut.) mě vybral. Pár dní před zápasem za mnou přišel, jestli bych byl jeho kapitán. Samozřejmě jsem to přijal s radostí. To je nabídka, která se neodmítá. Je to pro mě nová věc, ale to i pro něj, protože hlavním koučem je v kariéře poprvé. Kromě toho, že jsem nejdražší hráč v historii klubu, přibyla ještě kapitánská páska. Tlak bude vysoký, ale musím se s tím poprat.

S přijetím role vůdce ale, předpokládám, problém nemáte, že?
Řekl bych, že na hřišti mi nijak nevadí, že bych měl být tím, kdo vede tým. Mimo hřiště se zase tolik neprojevuju. Něco odehráno už v kariéře mám, ale v týmu jsou i mnohem zkušenější hráči než já. Snažím se jít příkladem hlavně těm mladším. Stejně to ale není o tom, že vás budou spoluhráči respektovat jen proto, že máte kapitánskou pásku.

To, že jste cizinec, ničemu nevadí?
V prosinci to bude deset let, co jsem v zahraničí, asi osm let přímo v Anglii. Kromě mého přízvuku, který je rozesmívá každý den, mě už berou jako jednoho z nich.

Do sezony jste vstoupili vítězstvím. Navíc jste v závěru jako správný kapitán vstřelil rozhodující gól.
V lepší moment snad ani přijít nemohl. Sešlo se to hezky.

První gól od ledna 2018. O to větší jste měl radost?
To bych snad ani nezmiňoval, že to trvalo tak dlouho. Se svými atributy, kdy vyhrávám většinu hlavičkových soubojů v zápase, bych měl mít gólů po standardkách určitě víc. Trochu na tom pracujeme. Ale přece jen je něco jiného, když se snažíte při standardce vstřelit gól, nebo ve hře vyhrát obrannou hlavičku. Dát ale gól jednou za dva roky je fakt nedostačující. (směje se)

Jaké máte v této sezoně s Bristolem ambice?
Play-off o postup by mělo být minimálním cílem pro každý klub, který má ambice. A to Bristol má, i když v Premier League ještě nikdy nebyl. Nejlepší je samozřejmě postoupit přímo a stresu se vyhnout. Myslím si ale, že i play-off by se bralo jako úspěch.

Jak s odstupem pár dní vnímáte divoký reprezentační sraz. Nejdřív výhra na Slovensku, pak rychlý odjezd…
Celkově je to všechno bláznivé. Nevím, kdo a proč rozhodne o tom, že když jsou v týmu jeden nebo dva nakažení, ale zároveň není pozitivní nikdo z hráčů, tak se jeden den hrát může a pak už zase ne. Na Slovensku jsme odehráli skvělý zápas. I na Skoty jsme si věřili a cítili, že můžeme vstoupit do Ligy národů se šesti body. Místo toho jsme si museli sbalit kufry.

Vy sám jste neměl žádné problémy s návratem do Anglie?
Od fotbalové asociace jsme měli dopis, díky kterému máme výjimku pro cestování. Při příletu do Anglie se vyplňuje formulář, kde to můžete uvést. To jsem také udělal, takže to bylo bez problémů.

V Championship vás testují stejně jako v Česku před každým zápasem?
Dřív jsme se testovali dvakrát týdně, teď momentálně je to dvakrát za měsíc. Situace se i tady v Anglii stále mění a teď počet případů roste. Trochu očekávám, že se to brzy vrátí zase zpátky na dva testy týdně.




Zdroj: Denik.cz – Sport … (celý článek zde) –>>