Českolipská škola bojuje s přílivem mongolských dětí. Nerozumí ani jazyku

Mongolové navštěvují i další českolipské školy. Spolupracuje s nimi tlumočnice Ojunčimeg Presová, která potvrzuje obtíže krajanů se vzděláváním a v komunikaci mezi školou a rodiči žáků. „Překonání jazykové bariéry je klíčové. Bohužel další příliv pracovníků už situaci zhoršuje i pro naši komunitu,“ soudí tlumočnice z mongolštiny.

„Jde o děti různého věku, s nulovou znalostí českého jazyka a já mám povinnost se o ně postarat, protože povinná školní docházka je v tomto státě pro všechny včetně cizinců. Jde o děti z jiného, odlišného etnika, jazykově nepřipravené, v podstatě nemotivované,“ komentuje ředitel školy na Špičáku Libor Šmejda.

Jak upozorňuje, firmy vyřídí jejich rodičům formality, dopraví je do země, a tím pro ně vše končí. Jenže pro školu to naopak začíná. „Tak jak zde tyto děti přibývají, stávají se pro náš školský systém velkou zátěží. My jsme pedagogové, nikoliv speciální pedagogové, nejme ani jazykoví lektoři pro cizince,“ říká ředitel. „Integrace velice, velice drhne,“ dodává.

Podle Šmejdy u většiny Mongolů není vidět zájem na začlenění do naší společnosti a drží se jen své komunity, což je jasný problém do budoucna. Mongolská rodina česky nekomunikuje, jen přes prostředníky, kteří sdělí základní věci. „Domluvit se na pravidlech s rodiči je ale někdy nepřekonatelná bariéra,“ přiznává ředitel. Škola se s městem a „neziskovkami“ snaží hledat řešení. „Tady naprosto selhal stát,“ tvrdí Šmejda. Je názoru, že když dovolí dovážet rodiny, tak musí mít připravený systém postupné integrace.

„Nevím, proč by nemohly absolvovat třeba tříměsíční pobyt v nějakém zařízení, kde je seznámí s našimi reáliemi, s právním prostředím, kulturními zvyky a budou se snažit do nich v rámci takového adaptačního pobytu dostat základy češtiny, aby pak sem dospělí i děti přišli s nějakou elementární znalostí,“ zlobí se pedagog.

Podle něj se škola snaží s rodiči domlouvat mnohdy i prostřednictvím starších dětí. „Problémem ale je ověření správnosti překladu i přesné pochopení jeho významu pro rodiče. U některých hochů v pubertě je kvůli zcela odlišnému kulturně-etnickému původu také problém respektování autority ženy učitelky,“ uvádí Šmejda.

Na Špičáku teď otevřeli čtyři první ročníky, v každém je sedm Mongolů. Třídy mají i asistentku pro práci s inkludovanými žáky a s dětmi z Mongolska. Žáky s mizivou či nulovou znalostí češtiny pak učí ve třech třídách přípravného ročníku. V sedmém ročníku nově zavedli dvě hodiny češtiny jako druhého povinného cizího jazyka.

Za poslední roky prošlo třídou učitelky Zuzany Šídlové už více žáků z Mongolska. I podle ní je jejich rostoucí počet a často nulová znalost češtiny pro výuku velká potíž. „Nechci paušalizovat, měla jsem i výjimky, někteří byli šikovní. Zejména u dívek jsem vnímala větší motivaci. Možná vidí, že by se díky vzdělání tady mohly lépe prosadit,“ míní Šídlová.




Zdroj: Denik.cz – Zprávy … (celý článek zde) –>>

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *